Série Griša - Leigh Bardugo

Víte o místě, do kterého byste nikdy nevstoupili? Kam vás nedostanou ani párem volů?

Ano, mluvím o  Vráse. 

O místě, které ovládá temnota. Místo, kde krouží krvežíznívé volkry s drápy a dlouhými čelistmi s hned několika řadami ostrých zubů. Právě Vrása má za následek postupný upádek Ravky. Vrása jako nebezpečné místo s přemnoženými nestvůrami bránícíma hladkému průchodu mezi jednotlivými územími. Jediným světlem a nadějí je zde mladá dívka Alina.

 

Alina, na kterou připadl tento důležitý úkol - úděl - o něž se neoprostila, se  ocitne přímo uprostřed centra grišů a těch nejmocnějších vládců. Alina i se svou nově nabytou silou je odtáhnuta ke královskému dvoru až do Malého paláce plného grišů. Z obyčejné kartografky zvyklé pracovat na válečné půdě se stane opečovávaná vyvolená. Bohužel je teď vydaná napospas Temnyjovy, veliteli Druhé armády, který je nejmocnějším a jistě nejděsivějším žijícím grišou. Charismatickému Temnyjovi nezbývá nic jiného než Alinu plně zasvětit do světa grišů, kde na ni čeká tvrdý grišovský výcvik a dlouhá cesta, než se stane spásou pro Ravku, za kterou ji ostatní lidé a grišové považují.

 

Obyčejná dívka, která dostala do rukou obrovskou moc. Možná vám to zní jako klišé a musím říct, že i já už se snažím takovým  knihám vyhýbat. Leigh Bardugo mě ale zaskočila báječným fantasy světem plného nezvyklé magie. Tím nejoriginálnějším, čím čtenáře překvapila, jsou grišové. Větrostrůjci  a jejich schopnost přivolat si vítr nebo smrtiči se schopností snížit člověku tep až padne do mdlob či rovnou zastavit jeho srdce je jen zlomek jejich schopností. 

 

Grišové

Co se mi na knize líbilo nejvíce?

Grišové, grišové a... ještě možná grišové. Já už mám za sebou všechny tři knihy a chystám se na duologii Šest vran. Zprvu vás autorka hodí do zcela nového fantasy světa a je na čtenáři, aby se rychle zorientoval. V průběhu první knihy se pomalu seznamujete s griši - s jejich sílou, hierarchií i s okolním prostředím. 

 

Alina

Hlavní hrdinka úplně nezklamala, ale ani nebyla v mých očích úplně nadějnou hlavní postavou. Zkrátka Alina není úplně špatnou postavou. I když "není úplně špatná" asi není zrovna věta, kterou by autor chtěl o hlavní postavě slyšet.   

Knize dávala zabrat postava Mala, která pro některé čtenáře byla nesnesitelná, pro jiné nudná, nemastná neslaná, ale někteří v ní viděli toho snaživého obětavého hrdinu, o kterého se Leigh Bardugo pravděpodobně snažila. 

A  ostatní grišové? Ty trochu zastiňovala Alina, která přeci jen byla hlavní postavou a děj se točil především kolem ní a jejích schopností. Ohňostrůjci, větrostrůjci ani žádný z korporálčiků či materiálčiků nedostal zas tak velký prostor na ukázku svých dovedností a síly, což mě mrzelo nejvíc. Mnohem víc se autorka soustředila na sílu Aliny a Temnyje. Co se ale této fantasy musí nechat byla její čtivost a místy tak vynahrazovala jinak docela předvídatelný děj. Zápletka knihy není nijak zvlášť složitá a po mnoha přečtených překombinovaných fantasy jsem její jednoduchost velmi ocenila.

 

Když se ještě vrátíme k postavám, tak jsem na této trilogii nemohla překousnout, jak autorka kosí jednu postavu za druhou, aniž by nám je pořádně představila. Jednalo se hlavně o postavy, o kterých jsem nic moc nevěděli nebo v knize nehráli nějak důležitou roli. Výsledkem tedy bylo, že postavy s neuvěřitelným potenciálem, na které čtenáře navnadila a mohly se ještě předvést, tak se jich zase zbavila. V Griše se objevovalo velké množství postav a chápu, že autor nemůže zabíhat do detailů o každé z nich, obzvlášť když první díl nemá ani 300 stran, ale nemusela by se jich tak rychle zbavovat a rychle nabírat další nové. I přesto jsem si v Griše našla své oblíbence, mezi které se řadí Nikolaj, Tolja, Zoya i Temnyj. Myslím, že čtenář si v této sérii dokáže najít svou oblíbenou postavu.

 

Některé postavy vyloženě příběhu dost přilepšily. Ano, mluvím o Nikolajovi a Temnyjovi, který byl dost zajímavým temným grišou a nebyl jen charakterově plochou postavou. Temnyjovo chováním k Alině bylo dost... nepředvídatelné. To bude asi to správné slovo. Po pár stránkách prvního dílu Světlo a stíny jsem se bála, že příběh spadne do klasického milostného trojúhelníku, ze kterého nebude cesty ven. Téma milostného trojúhelníku v knihách i filmech ze srdce nenávidím a představa, že to uvidím i zde, mě dlouho odpuzovala od dalšího čtení. Nakonec se ukázalo, že to bude daleko zajímavější než jsem čekala a nebude se jednat o úplně klasický milostný trojúhelník.

Malyen Oretsev aneb proč všichni nesnáší Mala

Malovo chování na mě působilo neuvěřitelně sobecky, někdy až dětinsky. Jeho neustálé stěžování, kdy kňoural, že zase chce, aby vše bylo jako dřív, i když věděl, že to nejde a stroj času v této fantasy nefiguruje. Chování Mala se dá pochopit, jeho frustrace nad tíhou situace, ale věčné hádky a vzájemné neporozumnění mezi ním a Alinou už začalo být otravné. Jejich dohady byly na denním pořádku a přestože měl Mal občas dobré argumenty, nemohla jsem si pomoct, a stejně jsem se po většinu času přikláněla na stranu Aliny. 

 

V druhém díle - Bouře a vzdor - Mal se sice schovával za to, že Alinu nesmírně ve všem podporuje, ale často ji sám házel klacky pod nohy. Současně ji neustále předhazoval čeho se kvůli ní vzdal a že je nespokojený v Malém pláci, vše dělá pro ni, ale je nešťastný a ona na něj nemá čas. Stále dokola Alině vyčítal, co pro ní obětoval. Protože ona chce přeci jen spasit celou Ravku, možná celý svět. Vypadalo to nakonec tak, že kvůli Malovi se Alina začala hroutit a jeho neustálé stížnosti ji více a více tížily. Alina přitom na bedrech nesla nejen zodpovědnost za Druhou armádu, ale i za celou Ravku. Naši světlonošku jsem v průběhu druhého dílu začala upřímně litovat, i když občas byla protivná a její jednání bylo někdy nepochopitelné, tak jsem oceňovala její odvahu a snahu zachovat se správně navzdory tomu, čím vším si prošla. Být na místě Aliny už na něj dávno pošlu korporálčika, a tím nemyslím hojiče. Nejednou se potvrdilo, že mozkem této dvojice je jednoznačně Alina.

 

Mal Oretsev

Často jsem během čtení přemýšlela nad tím, jestli ho Leigh Bardugo opravdu udělala tak nesnesitelného záměrně.

Mala je dost těžké popsat. On je jedním slovem hlavně protivný, a to po většinu času. Autorka se ho snažila schovat za masku usměvavého, bezstarostného stopaře, ale moc se jí to nevydařilo. Spíš vyšlo na povrch, že jde o pouhou přetvářku a všemi tak milovaný a oblíbený Mal je obyčejný reptající suchar. Občas když bylo potřeba si zahrát na hrdinu, tak do toho skočil po hlavě, ale jeho chování mi přišlo falešné. Bardugo se ho snažila vyobrazit jako zásadového a hlavně věrného vojáka se smyslem pro spravedlnost, kterým skutečně částečně byl, ale v průběhu série jsem si uvědomila, že i přes snahu autorky mu dodat tyto kladné vlastnosti či charakterové rysy z něho nevzniklo nic úžasného. Malovo uvažování bylo často velmi omezené. Jeho chování k Alině, jeho životní lásce, bylo jen další ukázkou a poslední kapkou v už tak plném moři negativních vlastností.

 

Znáte, jak v knihách často najdete naprosto nesnestitelnou protivnou, ale kladnou postavu, která vás bohužel doprovází celým dějem. Tak tady máte Mala. 

 

Velkou roli zde hrají Temnyj s Nikolajem, nejlepší postavy, které Mala dočista zastínily, a díky nim vypadá ještě méně zajímavěji. Nemůžu nezmínit to, že většina čtenářů by Alinu viděla raději po boku Nikolaje (nebo dokonce Temnyje). Nebudu už dál zabrouzdávat k Alině a Malově zvláštnímu vztahu. Nebudu dál přemýšlet na tím, zda jeho absolutní nezájem z jeho strany, který trval celých sedmnáct let byl pouhým schováním jeho citů, strach z odmítnutí, nebo zda za tím stálo něco jiného, co už nikdy nezjistíme.

 

Proč jsem tu napsala pět odstavců o Malovi? Chci tím poukázat na to, že nejen samotný Mal, ale i jeho "vztah" s Alinou byl pro mě hrozným zklamání a příběhu plného grišů neuvěřitelně ublížil. Přestože Mal a Alina mají pár světlých hezkých chvilek, rozhodně nejsou zrovna dvojicí, jejichž vztah mě zahřeje u srdce. Nefandila jsem ani Nikolajovi, ani Temnyjovi a už vůbec ne Malovi, za mě romantická linka mohla být uklizena dozadu a soustředit se více na zajímavé griši.

 

Teď vyslyšte vztahového guru (neboli mě). Jelikož Mal a Alina (jako hlavní postavy) byli po většinu času spolu, autorka se tam snažila vetřít romantiku,  ale neměli mezi sebou tu správnou jiskru, kterou jsem tolik očekávala od hlavní romantické linky. Sledujeme tuto dvojici a vývoj jejich vzhahu i jich samotných od prvního dílu, takže jsem očekávala buď krásné pouto mezi nimi, nebo byla připravena na velký zvrat (který by byl ještě lepší). Například, že by se z Mala vyklubala volkra, nebo by Mala hodili volkrám a Alina by skončila s Nikolajem a žili by šťastně až do smrti, ale ani jedno z toho se nekonalo!

 

Originální název série:  Grisha 

Rok vydání 1.dílu (v ČR): 2017

Nakladatelství: Fragment

Překladatel: Julie Žemlová

Vazba: Pevná