Čaropisci - Robert Jackson Bennett

 

Ukrást neznámý předmět z ostře hlídaného, dobře zabezpečeného skladiště je pro tak schopnou zlodějku jako Sancie hračka. Kvůli této prosté krabičce se její život ocitne v ohrožení. Mocný předmět, jež skrývá, dokáže změnit celý současný systém včetně samotného skribování. Svět Čaropisců funguje celý na skribování - metodě, díky níž lze změnit vlastnosti věcí. 

Nebezpečné konkurence, chudinské Plebsiny, boj o moc, kouzlo skribování, tajemný artefakt, to vše vás čeká v Čaropiscích.

Někomu by mohlo vadit především dost ohrané téma "zlodějka, která ukradla, co neměla". Já si naopak myslím, že mě tento námět knihy nikdy neomrzí. Většinou se z toho vyklube alespoň akční příběh nabízející plno zvratů. Děj točící se kolem zlodějky mě velmi bavil a ráda jsem sledovala její zběsilé útěky a bojové scény. Čaropisci o strhující zápasy opravdu nemají nouzi. Dost dobře si Čaropisce dokáži představit spíše jako videohru, nebo naopak, jako kdyby videohra byla předlohou pro tuto knihu. Než se pustíte do čtení, chtěla bych upozornit, že tato kniha obsahuje drastické pasáže včetně mučení, krve, sexuálního násilí. Čaropisci nabízí nový svět plný techniky, ale i bojů a krve, tak se na to připravte.

 

Takhle frustrovaná z knihy jsem nebyla hodně dlouho. Kniha se rozjela skvěle, úvod do děje naladil čtenáře na nové fantasy prostředí, četla jsem chvíli a měla jsem třetinu za sebou. Sympatická hlavní hrdinka zlodějka Sancie se dá dohromady s nesourodou partou. Lehce jsem se začetla a pak už se nechala unášet příběhem plným skribování, Šroťáků, vynálezů... V průběhu knihy autor začne čtenáře pomalu zasvěcovat do základů fungování skribování. V polovině knihy to ale začalo být neuvěřitelně překombinované a matoucí. K tomu se nekonal žádný vývoj postav. Ještě zbývalo minimálně sto stran a já už knihu nechtěla dočítat (ale s vypětím sil dočetla!). Tak pojďme na menší rozbor knihy.

 

Nepromyšlený svět

Nejvíce mi čtení kazil nedomyšlený svět. Autor mohl trochu více čtenářům přiblížit kampony, ve kterých se děj převážně odehrával. Ukázat rozdíly mezi jednotlivými kamponami. Vyrozuměla jsem, že lidé v kamponách žijí příjemným luxusním životem na rozdíl od obyvatel v Plebsinách. Více se zaměřit na společnost, místo vysvětlování, kde končí jaké území a zbytečně komplikovat děj a mást čtenáře dalšími názvy měst, přístavů... vždyť vodní přístav je tam zmíněn snad jen jednou a posloužil pouze účelu krádeže na začátku knihy.

 

Dohromady se v knize objevují čtyři kampony. Jak se od sebe liší? Nebo jsou stejné? Jak se liší společnost v každé z nich? Kde tam lidé bydlí? V panelácích, palácích, domech či v úplně jiných vymyšlených skribovaných obydlích? Jak vypadá prostředí v jednotlivých kamponách? Každá kampona je jako jedno velké území? Mají v daných kamponách lesy, náměstí nebo fontány? Jak přesně vypadají, a kde tam jsou zasazeny slavné podniky, o kterých se v knize pořád mluví a v ději hrají zcela zasadní roli. A co ostatní lidé mimo kampony, s těmi jsme se skoro nesetkali, když nepočítám hlavní postavy. A na plno dalších otázek nedostaneme odpověď. Dozvíme se to, až v dalších dílech série? Jestli ano, chtělo by to přeci jen v Čaropiscích alespoň lehce nastínit. Dozvíme se, že Candiové mají Horu, Michialové hodinovou věž a Dandalové to přehání se světly, ale takové představení prostředí, ve kterém se děj odehrává, nebylo moc dostačující. Mají si to čtenáři domyslet, nebo nám autor dá nějakou nápovědu.

 

Postavy

Postavy byly zrovna, tak nepromyšlené - od jejich vzledu až po charakterovou stránku. 

 

Přestože Sancie je trochu klasickou ztrápenou zlodějkou bojující o přežití, tak mě moc bavila a byla jsem ráda za takovou hlavní postavu. Nejzajímavější postavou byl Gregor Dandolo. Hned na začátku mě strhla ke čtení právě jeho nezvyklé jednání a jeho morální přesvědčení. Můj šestý smysl cítil, že se z toho vyvine velice zajímavá postava. Ukázalo se, že šestý smyls selhal, z Gregora se stala průměrná postava a můj zájem o něj postupně opadal.

 

Kref, Gregor, Orca a nakonec i Berenika jsou dobře vymyšlené postavy, ale špatně napsané. Claudia a Giovanni, vedlejší postavy, jež autor úplně zazdil, nemohu o nich říct vůbec nic, co by je charakterově vystihovalo. Myslím, že autor podcenil sílu vedlejších postav, které často dokáží celý příběh vylepšit. Bennett zde pouze vytvořil charakterově ploché, nezajímavé, vcelku zbytečné postavy, které pomáhaly vyplnit mezery v ději. Když splinily svůj účel, posloužily příběhu, byly zase odsunuty do pozadí.

 

Co se týká vzhledu postav, tomu autor také nevěnoval moc pozornosti. Například celou dobu nevím, co mají Orca a Berenika na sobě. Nosí Orca po celou dobu své pracovní oblečení, které bylo jednou zmíněno. Tuším, že poté měl na sobě ještě prosté roucho, v němž nám byl představen na začátku. Pouze jedna zmínka u každé postavy ohledně vzhledu. Ale i u zbytku obyvatelstva vůbec nevím, jak si autor představoval jejich oděvy. Jaké šaty nosily lidé z bohatých kampon. Nařasené šaty, nebo snad společenské kalhoty a košile? Mnoho autorů se v průběhu děje vrací ke vzhledu postav, ať už k jejich fyzické strance či přímo k jejich oděvu. V průběhu knihy  čtenářům připomínají, jak vypadají, co mají na sobě. Když to autoři dobře zakomponují do knihy, čtenáři se nad tím už ani nepozastaví a jasně si dokáží představit dané postavy. Proto u nejlépe napsaných knih si dovedeme bez problémů představit postavy podle popisu, který nám autor nastínil. Na základě těchto knih poté vznikají nejlepší fanarty. 

 

Robert Jackson Bennett  popsal novou postavu vždy na začátku v pár větách a pak už se k ní nevrací. Sancie měla to štěstí, že dostala pár vět popisu jejího vzezření navíc, jiné postavy takové štěstí neměly a musely se spokojit se svým popisem na příděl. I Gregor dostal svůj popis navíc - měl černé vousy, rozložitou postavu a autor pomocí několika dialogů poukázal na to, že Gregor přibral.

 

Hodně čtenářu chválilo smýšlení postav. Musím říct, že  skvěle vykreslenou psychologii, ani charakterový vývoj postav jsem zde nezaznamenala. Musím ale uznat, že postavy mají svoje stíny minulosti, které je pronásledují, a často tak ovlivňují jejich jednání - důsledkem toho jsou vedeni k mnohdy špatným rozhodnutím, což bylo velmi dobře v knize zobrazeno.

 

 

Podivnosti Čaropisců

V Čaropiscích se vyskytují nepromyšlené, nepravděpodovné nelogické podivnosti. Zlodějka Sancie několikrát málem zemře, většinu času má spíš veliké štěští (někdy ale zase obrovskou smůlu). Znovu a znovu přežívá sebevražedné pády a smrtelná zranění, sice pláče krev, ale oklepe se a jde dál. Zahojí se jí zranění za jediný den? Ovladá snad Sancie proces regenerace, o kterém se autor zapomněl zmínit? I tento autor dopřává postavám kapku tekutého štestí? 

Hlavní postava hold musí něco vydržet. Bennette ze Sancie částečně udělal ninju, což mě na druhou stranu velmi bavilo a bylo zajímavé to sledovat.

Celkově jsem si nový fantasy svět podle Bennetta nedokázala moc dobře představit. Celý příběh postupoval svižným tempem, ale autor si měl dát více záležet na popisu prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Bennette měl lépe promyslet a představit jednotlivé části tohoto fantasy světa, nezaměrovat se výhradně na zápasy a akční scény. Lépe čtenářům ukázat vyšší společenstou vrstvu kampon, obyvatele Záhutí, vylíčit kampony a také dát porostor i vedlejším postavám, nejen aby vyplnily mezery v ději. Na druhou stranu ukázka bojových scén byla perfektní, Sancie trochu jako ninja se skvěle předvedla a dodávalo to knize spád. Přitom Robert Jackson Bennett, jak se ukázalo je studnicí originálních nápadů a fantazie. Celý systém skribování autor velice dobře popsal. Nápad se skribováním i jeho následný detailní popis byl výborný, autor si opravdu dal záležet a dopodrobna vymyslel nevšední námět skvěle padnoucí do světa Čaropisců.

 

 

 Série: Záhutí

Originální název:  Foundryside (The Founders Trilogy)

Nakladatelství: Host

Rok vydání v ČR: 2020

Překlad: Milan Pohl

Vazba: pevná

Počet stran: 563